Tři tečky

černá a bílá
proč mně to splývá?
opět se ptám,
když duši svou jsem dávno...
zabil

snad jsem se konečně naučil
s tepajícím srdcem nežít
snad jsem se naučil
dospělým ... být

do práce chodit
v lásku již nedoufat
z maličkostí se těšit
nebo snad
se sobě vysmívat?

srdce popelářům svěřím
a zbytek do země zahrabu
tam, kde ho nenajdu,
snad už nikdy

pak milovat nebudu,
však ani strádat
a plakat už nebudu
ani potají...

komentář:
.... opitý a s verši kvality ponuré, mě vážně neberte, a nebo s úsměvem :-) ...

tak jsem se dneska zamýšlel,
nad čtenáři přemýšlel,
že tu nikde žádný rým,
kterým Vám život osladím
se ani trochu nenachází,
snad tu přesto tolik neschází
ostatním se omlouvám
i já rýmu občas mám

omlouvám se, asi je to tím večerním alkoholem, ale já se pobavil :-)

Poslední báseň za kterou už polibek nedostanu

(toto jsem napsal nějakou dobu po tom, co jsem se rozešel se svou, v té době jsem si to myslel, životní láskou)

Poslední báseň

Za kterou už polibek nedostanu

Už nejsem ten kluk, jaký jsem býval

My vyrostli jsme spolu

Já snadno jsem Tě získal

A stejně snadno ztrácím.

To ráno, když jsem se poprvé s Tebou probudil,

A Ty přitulená, rozcuchaná ukázala mi své oči

Já hlupák myslel, že to je napořád

a teď spíme každý jinde

Nechodím za Tebou v dešti pro polibek,

Už nedávám Ti růže,

Visí teď u Tebe v pokoji

A opadají

Každý lístek, každý květ,

Mou lásku k Tobě znamenal

Teď snáší se k zemi

Jako mé slzy v srdci kanou

Nic není napořád,

Ani růže

Jen Tvá vnitřní krása

Přetrvá staletí

Já nejsem ten

Kdo by Ti měl básně psát

I když ani nevím, kdo jsem

Bez Tebe

Probuzení do temnoty

Probuzení do temnoty

Štěstí, přicházející jako ranní slunce,
se halí do temnot mlžného oparu
Kdy noční sny se rozpouštějí ve tmě
zjištěním, že postel je prázdná

Už se nikdy neprobudit a zůstat,
ve stavu věčného snění,
kde okovy padají
a nenávist je žádná

Pocit nenaplnění a lásky k Tobě,
Ty má krásná neznámá

Kytky před dům Ti nosit,
po vlasech pohladit
a polibek Ti vtisknout beze strachu
že ode mne nebude sladký

Kde jsi? že jsem Tě dosud nenašel.

Ranní zjištění

Budoucnost je sladkou třešničkou, která mě nutí jít dál

až se k ní ale dostanu, bude už shnilá a hořká.

Modlitba

Tohle jsem napsal kdysi dávno, v domnění, že štěstí je nekončící

Modlitba

Chtěl bych najít místo

Pro nás dva někde v jiném světě

Chtěl bych najít smysl

Života nás dvou a přece

Našel jsem i když nenašel

Běžel jsem daleko, daleko za obzor

A utíkal, hledal

Přeběhl tisíce hor

Přebrodil tisíce řek a nenašel

Nenašel místo, které by se iluzi podobalo

Nešťasten se k Tobě vracel

A Tys mě jen hladila po tváři a očimas mě hřála

Přeběhl jsem zem

Každé hory, každé údolí prošel

A vždy se k Tobě vracel

S prázdnou

A Ty ses na mě smála

Ve smutku jsem přitiskl se pod Tvou tvář

A plakal v objetí

Štěstím, steskem, že až teď jsem pochopil

Kde, slepý, jsem nehledal

Přivítání

Vítám Tě na svém blogu. Budu sem psát blbůstky, myšlenky někdy i něco delšího, třeba se to bude někomu líbit, třeba ne, ale to teprve uvidíme