Smrt je mou vysněnou milenkou,

já o ní v noci sním,

a přes nůž se s ní líbám

její polibky jsou sladké

a oči prázdné

však jen zrcadlem světa jsou.

Co bych si přál

Mít štěstíčko, na které se můžu obrátit. 

Mít štěstíčko, které bych měl rád.

Mít štěstíčko, a už se netrápit

jo, to bych si přál

Medvídka při spaní,

dračici před spaním

přítele navečer

a lásku v srdci

... To bych si přál ...

Napíši veselou básničku,

abych potěšil veselé čtenáře

až ráno se probudím

a úsměv se mi prodere přes tváře

slibuji a napíši

až v mánii se probudím

z vesela začnu

Vám teď slíbím

(

nevážná básnička, 

z vážného večera, 

s nevážně velkoho 

množství alkola

)

plánuji si štěstí, neplánuji si lásku

i když ta k štěstí patří

plánuji si rodinu, neplánuji ženu

i když ta ....

... ke štěstí patří

Mému srdci

Srdce ohněm sevřené,

já nemohu dýchat,

Přestaň už bít,

ať nemusím to skončit sám

Propusť mou duši

a nech mě létat

Už mě vysvoboď 

a přestaň bít

Chcípnout a v čase shnít

smiř se s tím

když čas už dochází

Jen červům posloužíš, nemrač se,

to oni Tvé bytí jediní

náležitě ocení

Slzy a smích

Slzy s radostí příjmu

jen poraď mi jak?

se rozplakat,

když zapomněl jsem

Smích je mi slzami,

aspoň se hloupě neptáte, co je

když ani já nevím

a můj smích jen zakrývá slzy

Za víčky čekají,

a jsou černé jak popel,

z mé duše,

která už jen 

... dohořívá ....

Můj stín

Má duše je pohřebištěm všeho dobrého - i toho, v co jsem věřil,

je jako stínem, před kterým se snažím utéct.

Slunce ve tváři a stín - mé černé - jediné "já" za mnou ploužící se po zemi

mě pronásleduje jako noční můra

Já shovám se před ním ve tmě, kde zmizí a není,

jenže já - se ve tmě bojím....

Na místo kravaty

smyčkou si ozdobím hlavu

A budu létat

i když jen půl metru nad zemí

Fotku Tvou přibiji na trám proti sobě

a smrt bude naši láskou

Celý život jsem žil ve strachu a lži,
... a nevěděl ...
Konečně žiji v pravdě
... a bojím se ...

Bolest utopená v kráse
zabít svou duši
a žít

Bez duše žít?
Milovat Tebe
být s ní

Kde je potom život
a kde teprve ...
... láska?

Smrt

Smrt je,
řešením?
Není

Smrt je,
smrt je
štěstím,
štěstím na konci bolesti

Bolest

Štěstí,
štěstí je požehnání boží
ale ne od Boha.....
jen své vlastní

Vzpomínky hasí mysl mou
já stále Tě vidím

Teď bolest
splynutí tancem
možná

jsme jeden
ale nejsme
už

Vím, je konec,
já hledám Tebe,
a s Tebou být nemohu

Není ráj pro nás
je plno

My nemůžem
zpověď bolí

Bolí mě, že vím,
patříme k sobě,
ale bolest kolem,
my nemůžem vrátit se

Lék zapomnění
Alanis Moriset
citová smažka
srdce pláče

Trestám sebe,
že ublížím Ti,
jsi chladná něco bolí
úspěch
i tak...

... umírám

Cesta je zasněžená
omrzlé tváře
strach

bolest a řev staré kurvy
zoufalosti na dálnici
rozezní srdce málem

bolestí a solná špína,
rezne auto
stejně jako srdce Tvé
časem

Rozum, rozvážnost
říká se,
ale smrt to je
smrt citů....

Prázdnota

Pocit prázdna je svírající ...
a osvobozující zároveň.

Bolest, nutí nás zemřít
a nutí náš žít
s představou světlých zítřků

Žít dál se mi příčí
ale čekám,
než mé srdce
přivítá chladná čepel...

Tys jiná

Nejsi všední, andílku,
Ty křídla máš od krve.
Přijď na chvilku
a já Tě schovám.

Pro chvilku...
...zapomenem...
...na svůj strach...
...z bolesti...
...předešlé

Pro Tvůj smích
hrad zapálím
do dlaní Tvých
své srdce dám

Zeď svou srdcem zbořím,
je malá pro lásku
a světla temná
se rozjasní

Neboj se, andílku,
když já Ti věřím.

A zeď je dostavěná

Vychladlá krev v žilách
netrpím, necítím
... a zeď je dostavěná.

Nebe

Nebe

Po modrém nebi se vznáším
s orlími křídli prožívám svůj sen
kde láska není prázdná
a šťastný, opravdu šťastný jsem

Strach jsem nezponal,
snad ani utrpení
jen radost z volnosti
a slastné zapomnění

Křídla jsem měl, ale nemám
a z ran, co zbyly mi po nich
teď krev mi pryští

Pro Madmana

Báseň sobě napíšu večer
zrána si přečtu o trosce
báseň, kterou nikdo nechce číst

Ptáci zpěvem přivolaj závan ranního vánku,
který smrdí novotou a zatuchlý je den
já noc mám rád,
ta voní - prázdnotou

Očištění

Očištění

Už nebudu básně psát
a milované je dávat
z nich zapálím hranici
a popelem očistím své srdce

Spálím své srdce nadobro
a popel dnes utopím ve sklenici
hluboko se svými sny
aby je už nikdo nenašel.

Nikdy

4 otázky

Ledové královny,
andělské duše do vínku Vám připsány byly
a křídla skrytá pod závojem dlouhých vlasů hledám.
Najdu?

Nesmrtelná
je boží láska k hříšníkům smilnícím, vždyť k obrazu svému jsi je stvořil
a zákony Tvými držících se štítíš, přesto v ně stále věří.
Vydržím?

Krásná
je čistota vlastní duše vzdorující příboji v poušti
a temnotou prázdnou nás zahalí, když kolem slunce svítí
zahalovat přestane?

Loutky,
hrající divadlo na jevišti božím nebojte
fatamorgana je vidinou ženoucí nás dál slzavou pouští.
nebo ne?

Ano? ale pravdou je, že ne

Snový hrad

Snový hrad

Zase ten pocit
zžírá štěstí zevnitř
Konec se zdá blízko,
toť mé vykoupení

Krev není voda
a srdce není studený kámen
mít tak srdce studené...
ptám se, je smrt ledově chladná?

Bojím se zestárnout
a nechci být mladý
nejistota mě ubíjí
a jistoty se bojím

Zítřku se bojím,
že zfoukne můj hrad z karet
raději zfouknu ho sám,
jen ať se nebojím.

Zítra se probudím
a jen den nás bude dělit
dlouhý a nekonečný
a tak teď se alespoň zasním

Budeš tak krásná
a mě svážeš tím jazyk
že raději Tě obejmu
čímž Ti snad řeknu - buď má

Pak nebudu chtít jít spát
natož Tě opustit
než Ti pošeptám
že asi Tě mám rád

Růže

potřebuji zkritizovat (tvrdě) jednu mini-básničku. Potkal jsem někoho, koho chci spíš hýčkat, než s ní strávit jednu noc, jak to bývá. Přidat jen provázkem básničku na papíře k růži, prostě mini. takže za kritiku jsem vděčný, abych neudělal nějakou hloupost.

"
Osvětlíš pokoj, když do něj vstoupíš.
Mě okouzlilas hned.
Úsměv na Tvé tváři před spaním vidím
a raději nemluvím o svých snech :-)
"

takže kritizujte, dnes jsem jich napsal tak 20 a následně smazal, ale tahle se mi víceméně líbí, co kdo na to?!?

Noční toulky

Včera, snad náhodou, jsem šel pod Tvým oknem
a dlouho se díval, jestli ještě spíš
bylo chladno ale uvnitř jsmě hřála
zahlédnu Tě nakrátko?

Představou jsem žil na moment,
že Tě spatřím.

Tvé oči před sebou jsem viděl
věděl jsem, že spíš
a chtěl ležet vedle Tebe
a jen se potichu dívat

Vím, že nikdy se tak nestane
ale přesto Tě nemohu přestat milovat
nespatřím Tvé rozcuchané vlasy z rána
ale přesto Tě nemohu přestat milovat

když nahoře spíš, sama spíš
nemohu

Buď má, křičet nemohu, abych Tě nevzbudil
já křičet chci, že bez Tebe nemohu
že bez Tebe nemohu
ale musím

Pssst!!!!

Ticho je spása,
život prolíná jako smrt
Ticho je krása
tak chvilku, jen chvilku mlč

Ticha se bojíme,
ale neusnem jinde,
přináší strach i klid
ale není klidné duše - jen zapomnění

Ticho je nebezpečné nebe
i chvíle pro rozjímání
Modlitbu šeptáme do ticha chrámu
my všichni, my všichni zatracení.

Báseň, kterou Ti nemohu říct

Báseň, kterou Ti nemohu říct

Z rána ses objevila jako ze sna,
já v očích Tvých se utopil a do nich se zamiloval.
Bylas tak krásná a nevinná
a je jen chtěl, abys byla má

Na zasněžených vrcholcích,
hřálas mě víc než slunce,
Paks řekla, že nemůžeš být i má,
přesto jsi, i když jen platonická

Můza času

Zjevila se mi v noci,
jako můza času
byla krásná, oči čisté
snad možná zhasnu, ne?

Motýlí křídla, andělská duše,
vznášela se nad zemí
chtěla mě vtáhnout do narůče
chtěla být má, zdá se mi

Nad ránem slunce prozářilo jí vlasy,
já viděl tu svatozář
pak na sliby své zapomněla a řekla
Ty lepší nepoznáš

S ránem odešla noc
a ona ztratila se v mlze,
den už s ránem nepřišel
a já ji hledám všude.

Ledová kráska

Mlžný opar nad ránem se vzdává
paprskům prozařujícím nebe
A pod sněhovou nadílkou
srdce Ti tepe, má ledová krásko

Úsměvem Tě rozmrazit mi nejde
do jara snad ledy roztají
nebo snad přes léto nerozmrzneš?
a v ledovém království si Tě nechají,
má ledová krásko