neděle 3. února 2008

Báseň, kterou Ti nemohu říct

Báseň, kterou Ti nemohu říct

Z rána ses objevila jako ze sna,
já v očích Tvých se utopil a do nich se zamiloval.
Bylas tak krásná a nevinná
a je jen chtěl, abys byla má

Na zasněžených vrcholcích,
hřálas mě víc než slunce,
Paks řekla, že nemůžeš být i má,
přesto jsi, i když jen platonická

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

tohle působí taky dobře. Na poezii moc nejsem, líbí se mi jen něco málo. Tomuhle pořád něco chybí. Jako kdyby to bylo neupřímný, nebo něco... (ber to jen jako podnět k zamyšlení, samozřejmě)